Historie farnosti Provodov

    Provodov leží na rozhraní Slovácka a Valašska, přímo pod vrchem Komoncem. Obec své jméno dostala od prvních obyvatel této osady pod starobylým hradem Světlovem. Provodovští totiž provázeli pocestné a obchodníky přes hory, zarostlé hustými lesy, které byly plné dravé zvěře, ale také i loupežníků.
    O samotě, hlídán jen několika domky, stojí na Malenisku, nedalekém kopci vzdáleném od Provodova asi 2 km, poutní kostelík zasvěcený Panně Marii Sněžné. První zprávy o poutním místě na Malenisku pocházejí z počátku 18. století. V té době prožívalo celé tehdejší luhačovické panství, kam také Provodov patřil, velmi smutné časy. Krutí uherští povstalci pustošili na Valašsku a Slovácku jednu vesničku za druhou. Pálili, loupili, vraždili a také odvlékali lidi do zajetí.
    V této bouřlivé době žil v dolním provodovském mlýně pod Maleniskem mlynář Pavel Vlaštovica. Jeho nemocná žena Anna, která si naříkala na bolesti hlavy i očí, neboť ztrácela zrak, byla ctitelkou Panny Marie. Denně ji v modlitbách prosila nejen o své zdraví, nýbrž i za lepší časy.  Roku 1705 měla mlynářka Vlaštovicová sen, ve kterém se jí zjevil anděl, který ji naučil třem modlitbám, jež na jeho příkaz rozšiřovala mezi svými známými. V roce 1711, před svátkem Nanebevstoupení Páně, byla mlynářka ve snu vyzvána bělovlasým stařečkem, aby ho následovala. Šel s ní na Malenisko. Několik kroků od velké lípy zastrčil hůl do země a pravil: „Zde je voda, která bude uzdravovat nemocné na těle i duši." A stařeček poté zmizel.
    Když šla na druhý den mlynářka na bohoslužby do pozlovického kostela, kam dříve byl Provodov přifařen, viděla, že na místě označeném ve snu je hůl a u ní prýštící pramének vody. Umyla si zde vodou nemocné oči a cítila, že lépe vidí. S velkou radostí spěchala do Pozlovic, ale přesto o svém uzdravení nemluvila.
    Po několika měsících přišel k mlynářce ve snu znovu stařeček a důrazně ji napomenul, aby o uzdravující vodě řekla i jiným. A tak od roku 1712 začínají lidé putovat na toto dosud opuštěné místo Vizovických vrchů. Každým rokem zde přibývalo zázračných uzdravení, jak se o nich můžeme dočíst na zažloutlých pergamenových listech Pamětní knihy provodovského kostela. Poutníci se scházeli u obrazu Panny Marie, který darovala Dorota Jahodíková z Pašovic z vděčnosti za své uzdravení. Tento obraz Matky Boží kojící (Panny Marie Provodovské), jedinečný svého druhu v celé střední Evropě, je dodnes zachován na hlavním oltáři kostela. Pochází od neznámého autora a byl přivezen do Provodova z Vídně v roce 1710, kde jej koupil Jiří Kaydušek, bratr uzdravené Doroty Jahodíkové.
    Roku 1720 vážně onemocněl majitel luhačovického panství hrabě Wolfgang Serenyi. Pozlovický farář P. Tobiáš Kotásek sdělil těžce nemocnému vzkaz mlynářky Vlaštovicové z Provodova, že ho Panna Maria uzdraví, ale chce, aby na Malenisku u pramene nechal postavit kapličku. Hrabě Serenyi slíbil, brzy se uzdravil a dal zde vystavět nejprve dřevěnou kapli, později pak zděnou s oltářem.  
    Nová mariánská svatyně byla slavnostně posvěcena na svátek Panny Marie Sněžné 5. srpna 1735. Obřady svěcení vykonal za asistence četných knězů uherskobrodský děkan P. Jan Trchalík (narozen r. 1672 ve Valašských Kloboukách, zemřel 8. října 1739 v Uherském Brodě). A od této doby se stala provodovská kaplička střediskem mnoha poutí z celého okolí. Poutníků přibývalo, a proto byla kaplička v roce 1750 přestavěna a rozšířena. V této podobě stojí dodnes jako malý poutní kostel v barokním slohu. Před kostelem kamenný kříž na paměť misijí.
    Duchovní správa u Panny Marie Provodovské se datuje od roku 1752, kdy zde byl ustanoven první duchovní správce P. Matěj Severin Straka, jenž v Provodově působil sedm let. Provodovský duchovní správce měl titul lokálního kaplana. Byl k dispozici poutníkům a navíc vypomáhal knězům z pozlovické farnosti, kam byl Provodov přifařen až do roku 1785. Od tohoto roku byla na Malenisku zřízena samostatná duchovní správa pro obec Provodov. V tomtéž roce (1785) byl v Provodově zřízen i hřbitov, na kterém se pohřbívalo až do zřízení nového hřbitova v roce 1958.
    V jubilejním roce příchodu slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu (1863) byla provodovská kuracie (lokálka) povýšena na farnost.
     Nové kamenné schodiště ke kostelu pochází z roku 1925. Budova nynější fary byla postavena v letech 1760 a 1761. Je to nejstarší zachovalé stavení v Provodově. V roce 1865 byla blízko kostela vystavěna vodní kaplička. Nová vodní kaple byla postavena v roce 1949.  Roku 1880 byla na Malenisku zřízena škola. V roce 1905 odkoupil budovu staré školy P. Josef Karlík a zřídil z ní  noclehárnu pro poutníky.
     Za působení faráře P. Karla Ambrože byla roku 1877 pořízena v lese blízko kostela křížová cesta.  Novou křížovou cestu nechal vystavět farář P. Ignác Havlíček koncem minulého století. Nynější, která je v pořadí již třetí zdejší křížovou cestou, byla vybudována v letech 1917 - 1918 jako vzpomínka na padlé vojíny a poutníky v 1. světové válce. Proto na mnoha zastaveních je věnování různých obcí a farností ze širokého okolí na památku jejich padlým farníkům a spoluobčanům. Na prvním zastavení je arcibiskupský erb, na posledním erb šlechtický.
     Po pravé straně silnice od Provodova ke kostelu Panny Marie Sněžné je novodobý hřbitov, zřízen roku 1958. Proti vstupu kamenná kaplička se sochou Panny Marie. Poblíž hrob provodovských farářů (mimo jiné i vlastivědného spisovatele Františka Müllera + 1985). Před hřbitovem je obrázek Panny Marie na dřevěném sloupku.

Zpět na hlavní stránku